31.03.2024 16:33

Mandloňové sady

Poslední březnový výšlap jsme absolvovali v sobotu 30. 3. 2024, když jsme se vydali (17 turistů) do Hustopečí podívat se na kvetoucí mandloně. Původně jsme v tomto termínu měli jet do Kolína, ale příroda je letos nejméně o měsíc napřed, takže jsme to prohodili a na „Jeruzalém na Labi“ pojedeme příště. A udělali jsme dobře, protože za čtrnáct dní by byly mandloně zcela jistě odkvetlé. Výšlap připravila Maruška Č., na trasu v délce 8 km jsme vyrazili od železniční stanice, přes náměstí jsme se dostali na Mandloňovou naučnou stezku, jež nás dovedla až na Hustopečský starý vrch a k rozhledně Mandloňové sady. Počasí bylo podle předpovědi teplé, od jihu foukal docela silný vítr a bylo tak nějak podivně zamlženo. Sluníčko jakoby se nemohlo prodrat skrz mraky. Večer ve zprávách jsme se pak dozvěděli, že příčinou byl písečný smog. V ovzduší byl písek ze Sahary, proto byla dohlednost z rozhledny trochu omezená, takže jsme Pálavu a vodní nádrž Nové Mlýny viděli v oparu. Po kochání se kvetoucími mandloněmi, pohledy z rozhledny i malém občerstvení ve zdejším stánku (mandlovice, mandlová káva …) jsme se vydali zpět do Hustopečí. Tam jsme se neplánovaně zastavili u stánku Aurora a občerstvili se zeleným pivem, které by se dalo považovat za aperitiv, protože pak jsme již šli na oběd do restaurace Rustikal. Po obědě jsme si ještě šli prohlédnout interiér kostela sv. Václava a Anežky České (moderní stavba s nádhernými vitrážovými okny) a poslední úsek naší cesty byl na nádraží ke zpátečnímu vlaku. Přestože nám výhledy do kraje ovlivnil saharský písek, byl to moc pěkný výšlap. Konstatovali jsme, že na Moravě je opravdu krásně. Prostě jak se zpívá v písničce „Ta jižní Morava je jistě krásná zem…“. Rádi se sem budeme vracet. MČ