27.10.2024 12:04

Dolní Kounice

V sobotu 26. 10. 2024 jsme se s turistickým oddílem vypravili (13 turistů) na jižní Moravu. Trasu tentokrát připravila Marie L., a to do města Dolní Kounice, malebného vinařského městečka proslulého nejen vínem, ale i mnoha jedinečnými památkami. Bylo typicky podzimní dušičkové počasí (však do Dušiček zbývá pár dní), celý den padala mlha. Z Brna jsme přijeli vlakem do Moravských Bránic a odtud jsme se vydali nejprve po cyklostezce kolem domků, kde snad v každé zahrádce se pnula vinná réva, pak podél řeky Jihlavy až do Dolních Kounic. První místo, kam nás Maruška zavedla, byla synagoga, která zvenčí vypadá docela jednoduše, ale uvnitř vyniká ornamentální zdobností a mnoha hebrejskými nápisy. Měli jsme zde komentovanou prohlídku, takže jsme se dozvěděli o životě místní židovské komunity a smutných osudech jejich členů. Po prohlídce jsme se šli podívat na židovský hřbitov, odkud je vyhlídka na celé městečko a protější kopec s kaplí sv. Antonína. Pravda výhled byl poněkud zamlžený, ale i ten měl svoje kouzlo. Dalším místem, kam směřovaly naše kroky, byl hrad a zámek, kde nám Maruška pověděla něco jeho historii. Pak už nás čekala prohlídka největšího turistického lákadla Dolních Kounic, a to bývalého ženského kláštera premonstrátek Rosa coeli /Růže nebes/. I zde jsme měli komentovanou prohlídku. V transeptu (křížení lodí) jsme pak načerpávali energii, nechali jsme se okouzlit krásou rajského dvora s křížovou chodbou a vystoupali jsme i do věžičky po zachovalém kamenném schodišti, abychom se podívali malým okénkem na klášterní areál svrchu. Toto mysteriózní místo bylo již několikrát využito filmaři k natáčení pohádek, filmů a seriálů (O statečném kováři, Četnické humoresky, Labyrint). Není divu, je to opravdu kouzelné místo. Po prohlídce kláštera byla v plánu cesta ke kapli sv. Antonína, avšak kvůli mlhavému počasí jsme od toho upustili a vydali se na oběd do restaurace U Šedého vlka. Hospůdka nás mile překvapila dobrým jídlem za slušné ceny. Občerstveni a spokojeni jsme se vydali na autobusové stanoviště. I když jsme si trasu kvůli počasí částečně zkrátili, i s popocházením po památkách jsme nachodili celkem 9 kilometrů. Cesta domů proběhla hladce, opět přes Moravské Bránice a Brno, takže domů jsme se dostali brzy (prvním plánovaným spojem), plni dojmů a s pocitem hezky prožité soboty. MČ