Na Ostaši - na prahu léta

Další úspěšná turistická akce se uskutečnila na první letní den 21.6. díky vedoucí výšlapu Evě F., která Ostaš navrhla do plánu. Tato lokalita je sice menší a méně známá než třeba Adršpach či Prachovské skály, ale je stejně podmanivá a rozmanitá, s mnoha bizarními skalními útvary. Na výšlap se z České Metuje vydala po modré turistické značce rovná dvacítka turistů. Nejprve jsme se trochu „zmáchali“ rosou ve vysoké trávě, než jsme se dostali na lesní cestu stoupající na stolovou horu. Les krásně voněl a všude nás doprovázelo ptačí cvrlikání. Počasí bylo opět turistice velmi příznivě nakloněno, bylo střídavě oblačno i slunečno, zaznamenali jsme jen pár dešťových kapek (a to na samém závěru cesty). Po malém zastavení u Samaritánky (pramen s reliéfem vytesaným do skály) jsme došli do osady Ostaš. Zde nám Eva F. podala výklad o historii osady, která se díky pověsti o zázračném uzdravení slepé dívky stala významným poutním místem, o stavbě kaple, o konání pašijových her a o tom, jak zdejší skály poskytovaly lidem úkryt v dobách útlaku a ohrožení. Po výkladu jsme se vydali do skalního bludiště a na vyhlídky, odkud se nám naskytl pěkný pohled na Broumovské stěny, Jestřebí hory, Adršpašsko-teplické skály a na Krkonoše (Sněžku jsme viděli !!!). Po prohlídce Horního labyrintu jsme přešli do Dolního labyrintu prohlédnout si Sluj českých bratří a Kočičí skály. Pár odvážlivců slezlo i ke Kočičímu hradu. Po návratu zpět do osady jsme usoudili, že si zasloužíme odměnu, takže se každý občerstvil v místním bufetu a mohli jsme pokračovat v cestě do Žďáru nad Metují. Zde jsme si prohlédli právě se konající „Svatojánský jarmark“ a pak již byl pomalu čas odebrat se na místní železniční zastávku ke zpátečnímu vlaku. Dlužno dodat, že jsme díky lezení po skalách ušli necelých dvanáct kilometrů a že děkujeme Evě za pěkný turistický zážitek.