Studený vítr na Studeneckých skalách

Podzim již zcela převzal vládu nad přírodou, ranní mlhy a chladné počasí jsou v tuto dobu obvyklé. Kdo se vydal na sobotní výšlap 15. listopadu na Studenecké skály a přibalil si do batohu čepici, čelenku nebo dokonce i rukavice, dobře udělal. Vedoucí turistické akce Jana H. předem avizovala, že je třeba vzít si pevné boty a doporučovala i trekové hole. Vždyť jsme se vypravili do hor - východní části Orlických hor, krajiny malebné, mírně zvlněné, s hustými lesy. Z Těchonína, který byl výchozím bodem trasy, jsme stoupali přes obec Studené na vrch Studený (721 m n. m) a na vyhlídku na Studeneckých skalách. Vítr, který zde silně foukal, byl opravdu také studený. Však zdejší místopisné názvy jsou velmi příznačné a výstižné. Ze skal jsme se vrátili zpět na křižovatku zvanou Studenský horní les a pokračovali přes Studenský dolní les na Bořitov. Zde jsme našli úkryt před větrem v podobě autobusové zastávky a právě zde nás na kole dojel Bohouš V., jehož rybízový svařáček pro zahřátí přišel opět vhod. Po krátkém odpočinku jsme se vydali dále směrem na Sobkovice, šli jsme přes Faltusův kopec, místo otevřené severovýchodním větrům. Zde opravdu velice silně fučelo, připadali jsme si spíše jako na hřebenech Krkonoš. Po projití  úhledné vesničky Sobkovice následovalo klesání do údolí Tiché Orlice směrem k Jablonnému. Prognóza deštivého počasí na tento den se naštěstí nevyplnila, terén byl suchý a dobře schůdný. Zanedlouho jsme dorazili na náměstí do hotelu U Černého mědvěda na oběd a měli jsme „v nohách“ něco přes 12 km. Během výšlapu jsme  sice zažili vítr, který byl opravdu velmi studený, ale naše nálada byla vřelá. Mezi všemi panovala pohoda a radost, že jsme si užili pěknou sobotu.

Více fotografií naleznete ve FG zde:Studenecké skály